|
|
Význam lipidového složení membrán pro rozvoj Alzheimerovy choroby
Novotná, Natálie ; Rudajev, Vladimír (vedoucí práce) ; Hanousková, Barbora (oponent)
Lipidy jsou základní složkou buněčných membrán a jejich homeostáza hraje významnou roli v rozvoji Alzheimerovy choroby. Agregace a neurotoxické působení amyloidu β, především Aβ42, na membránu neurálních buněk, se jeví jako stěžejní pro patologické změny mozkové tkáně vedoucí k její degeneraci a ztrátě kognitivních funkcí. Komplexním vztah mezi amyloidem β a lipidy potvrzuje také skutečnost, že membránové lipidy se nepodílí pouze na navázání peptidu na membránu, ale rovněž regulují sestřih amyloidového prekurzorového proteinu, tedy samotnou biosyntézu β amyloidu. Mezi nejvýznamnější vazebné partnery Aβ42 patří gangliosidy, zejména gangliosid GM1, ale také sfingomyelin a cholesterol. Naproti tomu glycerofosfolipidy ovlivňují především samotný proces tvorby proteinu.
|
|
|
The characterization of blood platelet cellular prion protein
Broučková, Adéla ; Holada, Karel (vedoucí práce) ; Matěj, Radoslav (oponent) ; Suttnar, Jiří (oponent)
Souhrn Centrálním dějem při vzniku transmisivních neurodegenerativních prionových chorob je konformační změna buněčného prionového proteinu (PrPc) na patologickou isoformu (PrPsc). V současnosti jsou už známé čtyři případy přenosu jedné z prionových chorob, variantní Creutzfeldt-Jakobovy choroby, krevní transfúzí. Porozumění vlastnostem a chování PrPc na krevních elementech je proto velmi důležité. Tato práce se zabývá buněčným prionovým proteinem na krevních destičkách. V první části práce jsme charakterizovali PrPc krevních destiček jako protein ukotvený glykosylfosfatidylinositolovou kotvou, který je schopný vázat měďnaté ionty prostřednictvím N-koncové oktapeptidové repetice. Zjistili jsme, že ze tří možných glykoforem PrPc převládá na destičkách diglykosylovaná forma proteinu. Prokázali jsme, že PrPc krevních destiček není resistentní k proteinase K, čímž se odlišuje od patologické formy proteinu. Potvrdili jsme, že krevní destičky i erytrocyty nesou nezanedbatelné množství PrPc, a mohou se tak stát zdrojem infektivity při přenosu prionových chorob krevní transfúzí. V druhé části práce jsme detailně popsali lokalizaci PrPc v krevních destičkách. Pomocí fluorescenčního značení jsme ukázali, že se PrPc nachází jak v -granulích tak na cytoplasmatické membráně. Většina PrPc krevních destiček je součástí...
|
|
|
Transport purinergního P2X receptoru v eukaryotní buňce
Pražák, Šimon ; Tvrdoňová, Vendula (vedoucí práce) ; Kolář, David (oponent)
P2X receptory jsou membránové iontové kanály, aktivované extracelulárním ATP. U obratlovců bylo identifikováno sedm genů pro podjednotky P2X receptorů. Tyto podjednotky jsou označované jako P2X1 - 7. Každá podjednotka P2X receptoru se skládá ze dvou transmembránových domén, extracelulární domény a intracelulárního N- a C- konce. P2X receptory se ve tkáních vyskytují jako homo- nebo heterotrimery. V organismu mají širokou distribuci, funkční receptory byly nalezeny v nervové tkáni, ve svalových buňkách i v neexcitabilních tkáních, jako jsou epitely, endotely a hemopoietické tkáně. Purinergní signalizace má významnou úlohu v endokrinních regulacích, v přenosu bolesti, při poranění CNS a v imunitních procesech. P2X receptory jsou syntetizovány na hrubém endoplazmatickém retikulu a po postranslačních modifikacích v Golgiho aparátu jsou transportovány do plazmatické membrány. Distribuce a transport P2X receptorů se liší podle jednotlivých podjednotek a buněčného typu, ve kterém jsou exprimovány. P2X receptory můžeme podle způsobu jejich pohybu v buňce rozdělit do tří skupin, které se liší rychlostí transportu, rychlostí akumulace v plazmatické membráně a mírou jejich internalizace.
|
|
|
Identification of a new mechanism of Lck regulation via its C-terminal sequence
Valečka, Jan ; Filipp, Dominik (vedoucí práce) ; Vomastek, Tomáš (oponent)
Aktivace T-lymfocytů je složitý proces zcela zásadní pro správnou funkci imunitního systému. Jako takový byl v minulosti důkladně zkoumán a jeho základní rysy jsou velmi dobře popsány. Neplatí to ovšem pro všechny události, které během T-buněčné signalizace nastávají. Po stimulaci T-buněčného receptoru kináza Lck z rodiny Src zajišťuje spuštění signalizace fosforylací tyrosinů. Fosforylace dalších proteinů je závislá na přesunutí Lck do jiných kompartmentů plazmatické membrány, takzvaných lipidových raftů. V lipidových raftech je Lck v blízkosti svých substrátů, které a aktivuje a které následně spouští další signalizaci. Kritickou částí tohoto procesu je translokace Lck do lipidových raftů, jejíž mechanismus zůstává dosud neprozkoumaný, a jako takový je objektem značného akademického i klinického zájmu. Již dříve jsme identifikovali adaptorový protein RACK1 jakožto kandidátní protein zprostředkovávající redistrubuci Lck do lipidových raftů pomocí propojení Lck s mikrotubulární sítí. V této práci jsme analyzovali strukturní znaky a funkci RACK1 v interakci s Lck. S využitím buněčných linií SYF exprimující buď přirozené nebo různě mutované formy Lck zde ukazujeme, že plně funkční SH3 a SH2 domény Lck jsou nezbytné pro efektivní vytvoření komplexu RACK1-Lck. Také jsme zjistili malý, ale...
|
|
|
Funkční aktivita opioidních receptorů v membránových doménách
Cechová, Kristína ; Hudeček, Jiří (vedoucí práce) ; Mrízová, Iveta (oponent)
7 ABSTRAKT Tato práce se zabývá studiem vlivu podávání morfinu laboratorním potkanům na zastoupení µ-opioidních receptorů a kaveolinů v jejich mozkovém kortexu. Účinek morfinu je vyvolán vazbou na opioidní receptory, především podtypu µ. Jeho dlouhodobé působení má za následek snížení funkčnosti a množství těchto receptorů v rámci vzniku tolerance a závislosti. Kaveoliny jsou proteiny nezbytné pro utváření membránových mikrodomén kaveol. Dnes je známo, že jejich přítomnost není omezena na kaveoly a také jejich funkce je pravděpodobně na těchto doménách nezávislá (mohou se účastnit regulace signálních drah, transportu lipidů, aj.). Funkce kaveolinů v mozkových buňkách však dosud není přesně známa. V experimentální části byly metodou "Western blot" detekovány proteiny kaveolin-1 a kaveolin-2 v kortexech potkanů po desetidenní aplikaci morfinu a v kortexech kontrolních zvířat. Zaznamenán byl signifikantní nárůst množství kaveolinu-1 ve vzorcích z morfinem ovlivněných potkanů ve srovnání s kontrolními, menší nárůst množství kaveolinů-2 byl vyhodnocen jako nesignifikantní. Množství µ-opioidních receptorů u morfinem ovlivněných zvířat oproti kontrolám signifikantně pokleslo, po deseti dnech tak byly zaznamenány změny odpovídající dlouhodobé adaptaci. V literatuře je uváděno zvýšení množství kaveolinu-1 v mozkové...
|
|
|
The characterization of blood platelet cellular prion protein
Broučková, Adéla ; Holada, Karel (vedoucí práce) ; Matěj, Radoslav (oponent) ; Suttnar, Jiří (oponent)
Souhrn Centrálním dějem při vzniku transmisivních neurodegenerativních prionových chorob je konformační změna buněčného prionového proteinu (PrPc) na patologickou isoformu (PrPsc). V současnosti jsou už známé čtyři případy přenosu jedné z prionových chorob, variantní Creutzfeldt-Jakobovy choroby, krevní transfúzí. Porozumění vlastnostem a chování PrPc na krevních elementech je proto velmi důležité. Tato práce se zabývá buněčným prionovým proteinem na krevních destičkách. V první části práce jsme charakterizovali PrPc krevních destiček jako protein ukotvený glykosylfosfatidylinositolovou kotvou, který je schopný vázat měďnaté ionty prostřednictvím N-koncové oktapeptidové repetice. Zjistili jsme, že ze tří možných glykoforem PrPc převládá na destičkách diglykosylovaná forma proteinu. Prokázali jsme, že PrPc krevních destiček není resistentní k proteinase K, čímž se odlišuje od patologické formy proteinu. Potvrdili jsme, že krevní destičky i erytrocyty nesou nezanedbatelné množství PrPc, a mohou se tak stát zdrojem infektivity při přenosu prionových chorob krevní transfúzí. V druhé části práce jsme detailně popsali lokalizaci PrPc v krevních destičkách. Pomocí fluorescenčního značení jsme ukázali, že se PrPc nachází jak v -granulích tak na cytoplasmatické membráně. Většina PrPc krevních destiček je součástí...
|
|
|
Úloha palmitoylace membránových proteinů v buňkách imunitního systému
Hanusová, Zdeňka ; Otáhal, Pavel (vedoucí práce) ; Pavlů, Barbora (oponent)
Palmitoylace proteinů je posttranslační modifikace, která typicky reguluje interakci proteinů s membránou; kromě toho ovšem může mít i další rozličné funkce v regulaci proteinů. Proces modifikace zahrnuje kovalentní připojení palmitátu k některému aminokyselinovému zbytku v cílovém proteinu; identita aminokyseliny pak určuje typ palmitoylace. Nejčastěji se jedná o cysteinový zbytek - v tom případě mluvíme o tzv. S-palmitoylaci. Výjimečnost tohoto typu lipidové modifikace je v reverzibilitě celého procesu, díky které je umožněna např. regulace traffickingu řady proteinů mezi jednotlivými membránovými kompartmenty a regulace jejich funkce. In vivo je palmitoylace většiny proteinů zprostředkována pomocí enzymů protein acyltransferáz, zatímco depalmitoylace je pak zajišťována enzymy acylprotein thioesterázami. Palmitoylované proteiny se vyskytují v širokém spektru buněčných typů, imunitní buňky nevyjímaje. Palmitoylace zde hraje důležitou roli, především co se týče zajištění interakce signálních proteinů s lipidovými rafty a s tím související modulaci jejich proteinové funkce. Význam má palmitoylace také jako dynamický proces, zajišťující správné určení subcelulární lokalizace proteinů. Tato práce je literárním přehledem, jehož cílem je představit palmitoylaci proteinů v širším kontextu a na příkladech...
|
host ::
RSS.